člověk si musí umět stěžovat
Znáte ten pocit, kdy se trápíte kvůli každý věci, kterou uděláte špatně a nemáte to komu říct? Já jo, a poslední dobou až moc dobře. Není to tak, že by kolem mě bylo málo lidí, to ne. Kolem mě je lidí až moc, ale můžu někomu věřit? Většina si mě ani nevyslechne a když jo, tak jen přikyvují a vzápětí obrátí konverzaci na sebe a na svoje problémy. Už jsem si zvykla dělat vrbu, řešit cizí problémy a radit s nepochopitelnými věcmi, a věřte nebo ne, docela mě to i baví. Taky bych z toho ale něco měla. Taky bych potřebovala nějakého blázna, co si na mě udělá čas kdykoliv si umanu a bude mě poslouchat i ve 3 ráno a hlavně mi poradí a upřímně mi řekne svůj názor. Je tu snad nějaký blázen, co by byl ochotný mě poslouchal a zajímal se o moje problémy? Všichni se tak tváří. Ale pak? Skutek utekl... Nebudu si kvůli svým problémům a zážitkům, o které se potřebuji podělit, platit psychologa, tak si asi hold občas sednu proti zrcadlu a budu sama sobě rádcem, ačkoliv sama nevím, co bych si tak mohla říct. Těžko se tím životem pluje, když je na to člověk sám :)