Bože, prosím
Sedím v pookoji, prohlížím fotky,
v úsměvu se mi zvedají koutky.
Jak čas se vzpomínkami letí,
cítím, jak se mi úsměv v slzy mění.
Znovu se vracím do strých chvil,
kdy oni tu byli a i on tady byl.
Všechno krásný, co jsem na tom světě měla,
je pryč.Ale já nikdy nezapomněla.
Myslí se vracím k těm, který jsem měla ráda,
kterým jsem kryla a vždycky budu krýt záda.
Vracím se k těm, kteří pro mě byli vším
Nevím, proč na ně pořád myslím,
když ze dne na den jsem pro ně byla cizí,
nevím proč,o to víc mě to mrzí.
Pravdu se asi nedozvím nikdy,
na ty skvělý lidi jen fotky mi zbyly.
Oni položili moje srdce na dno
a já blbá doufám,že jednou
vrátí se a zas budou zas se mnou,
Bože,prosím! Aspoň jednou..